Jak začít spořit? Postavte pevné základy

Obsah článku

Cokoliv chcete budovat, je třeba začít od základů. Pokud se chystáte investovat, měli byste mít nejdříve jistotu, že se dokážete postarat o svoje základní potřeby, a pokud vás investování neláká, oceníte železnou rezervu při hledání vlastního bydlení.

Dnes jsou v trendu kryptoměny a cokoliv dalšího, co dokáže v krátké době přinést vysoké zisky. Dokud všechno roste, tak není žádný problém, ale jakmile začnou trhy klesat, slabé základy se podepíší na vaší psychice.

Myšlenku averze ke ztrátě popsal ve své knize Myšlení rychlé a pomalé držitel Nobelovy ceny za ekonomii Daniel Kahneman.

Pokud si vytvoříte dostatečný záložní finanční polštář, můžete v noci klidně spát, i když se všechny vaše investice vypaří – jednoduše to nebude mít vliv na vaši současnou životní úroveň.

Nejde však jen o pohled investiční, nikomu neprospěje stres z nedostatku peněz na konci měsíce a ve chvíli, kdy narazíte na nečekané výdaje, bude už pozdě na to přemýšlet nad spořením.

Nakonec i v knize Nejbohatší muž v Babylóně jeden z pěti zákonů o zlatě říká:

„Ke zlatu se dostane ten, kdo odloží nejméně jednu desetinu výdělku, aby zabezpečil majetek pro sebe a svou rodinu.“

Takže přesně tím bych doporučil každému začít. Postavte pevné základy tak, že se připravíte na nečekané výdaje.

Jak vysokou rezervu zvolit?

Vhodná výše rezervy závisí na vašem životním stylu. Pokud měsíčně utratíte přes 20 tisíc, měli byste mít mnohem vyšší rezervu než někdo, kdo si vystačí s pár tisíci.

Rezervu mějte tak vysokou, abyste se cítili dobře. Obvykle se doporučuje vysoce likvidní rezerva ve výši 6násobku měsíčních výdajů.

Výjimku bych možná uznal pro studenty, kteří nemají absolutně žádné závazky, takže si mohou dovolit mnohem více riskovat. Neměli by však zapomínat na to, že při pořizování vlastního bydlení budou potřebovat vlastní prostředky ve výši alespoň 10 % z hodnoty kupované nemovitosti.

Sami si řekněte, za jak dlouho dokážete naspořit například 300 000 korun, abyste za pár let utracených peněz nelitovali.

Nejvhodnější produkt pro tvorbu finanční rezervy

Jedním ze základních smyslů spoření je příprava na nečekanou událost, kterou nedokážete pokrýt z měsíčního příjmu. Tou může být třeba výpověď nebo větší jednorázový náklad (pračka, lednice). Pokud k něčemu takovému dojde, potřebujete mít peníze okamžitě po ruce.

Nejvhodnější produkt pro tvorbu finanční rezervy musí mít tedy extrémně vysokou likviditu. Tuto podmínku skvěle splňuje běžný účet, spořicí účet nebo můžete zůstat u staré dobré hotovosti.

Při zřizování produktu se ptejte: „Za jak dlouho budu mít peníze po ruce?“ Cokoliv nad 24 hodin je dlouhá doba.

Kromě likvidity hraje roli také riziko. Finanční rezerva představuje váš záložní plán, když se něco pokazí, takže byste ji neměli vystavovat potenciální ztrátě například investováním do fondů, i když by splňovaly podmínky vysoké likvidity.

Nevhodné jsou také všechny termínované produkty, kde byste pravděpodobně za předčasnou výpověď platili sankce.

Mimochodem se mi stále nepodařilo najít výhodu termínovaných vkladů a vkladních knížek – obvykle mají kromě fixní vázanosti dokonce nižší zhodnocení než spořicí účty, takže se těmto produktům zcela vyhýbám.

Na co se dívat při výběru spoření

Při výběru spoření by vás měla zajímat již zmíněná likvidita, zhodnocení a jakékoliv speciální podmínky, které se ke spoření vážou.

Zhodnocení nehraje až tak rozhodující roli, základní myšlenkou je připravit se na nečekaný výdaj, nikoliv rozmnožit co nejvíce svůj kapitál. K tomuto účelu slouží investování.

Nejčastěji se zhodnocení udává v % za rok (příklad: 1,5 % p.a.) a prakticky vás zajímá jen, aby se drželo alespoň na úrovni inflace (aktuální inflaci najdete na stránkách ČSÚ, ČNB).

Pokud chcete své finance maximálně optimalizovat, stačí si na Googlu najít srovnání spořicích účtů a hned budete vědět, kde jsou aktuálně sazby nejvyšší. Jedno takové pěkné srovnání spořicích účtů nabízí třeba na Usetreno.cz.

Co se týče speciálních podmínek, tak tím myslím například provázanost s běžným účtem, speciální podmínky výběrů (například jen na konkrétní účet), dostupnost platební karty atd.

Způsoby spoření

Jednou z takových speciálních podmínek je i možnost spořit při placení kartou, které je relativně novinkou. Funguje tak, že se z karty strhne vyšší částka, než je hodnota nákupu a rozdíl putuje na spořicí produkt.

Jak vysoký je tento rozdíl mezi hodnotou nákupu a strženou částkou? To už si určíte sami. Na výběr máte fixní částku, procento nebo zaokrouhlení na celé cifry. Spoření při platbě kartou nabízí například mBank. U Equa bank při placení kartou nespoříte, ale investujete, čemuž bych se před vytvořením rezervy vyhnul.

„Drobné investování umožňuje investovat malé částky v závislosti na platbě platební kartou. Drobné investování je vhodné pro klienty, kteří se s investicemi chtějí seznámit. Při každé zaúčtované platbě kartou se vám načte zvolená částka investice (tj. 10, 20 nebo 50 Kč), a jakmile dosáhne načtená částka minimální hodnoty 100 Kč, dojde k nákupu podílového fondu. Nákupy fondu jsou prováděny každý pracovní den od 1. do 28. dne v měsíci.“ (Zdroj: webové stránky Equa bank)

Kromě těchto moderních vychytávek samozřejmě existují stovky dalších možností, fantazii se meze nekladou.

Chcete si po každém nákupu schovávat stokoruny, nablýskané mince nebo třeba jen pětikoruny? Je to čistě na vás, důležité je vytvořit si zvyk a nějak začít. Určitě tak ale nemůžete skončit, protože po pětikorunách budete 6násobek měsíčních výdajů spořit skutečně dlouho.

Co dál?

Pokud se vám podařilo propracovat až na výše zmíněnou rezervu, můžete si poklepat na rameno, jste na tom podle ČBA lépe než polovina republiky. Tím však cesta nekončí, zábava tu naopak teprve začíná.

S vytvořeným návykem a naplněným spořicím účtem byste se měli nevyhnutelně dostat do stavu, kdy vám bude finanční rezerva přetékat a nastává otázka co dělat s přebytečnými penězi?

Takovým konzervativnějším dalším krokem může být stavební spoření, ale zároveň jste už ve stavu, kdy se můžete pustit do samotného investování a začít budovat své dlouhodobější cíle.